Pokud něco balíme, případně nám někdo posílá balíček, pak samozřejmě chceme, aby daný předmět či předměty uvnitř zůstaly nepoškozeny, a to bez ohledu na to, jak náročná cesta balíček čeká. To však není snadné, zejména pak u křehčích věcí. Přeci jen, je poměrně dobře známo, že se zaměstnanci zásilkových společností nechovají k zásilkám zrovna jemně – ačkoliv je pravdou, že na to také nemají čas. Je tedy na člověku, který zásilku balí, aby ji zajistil proti poškození. K tomu lze použít hned několik metod, přičemž tou nejběžnější jsou výplňové polštářky.

Zde se krabice naplní materiálem, který má zabránit tomu, aby se daná věc během cesty hýbala, a slouží zároveň jako jakýsi nárazník. Pokud je vhodně zvolená, pak balíček dojde bez poškození. A právě vhodná volba je zde důležitá. Používá se totiž hned několik materiálů. Jedním z těch poměrně běžných jsou i malé plastové průhledné polštářky, naplněné vzduchem. Jsou často využívány u objemnějších, celistvějších předmětů, jako jsou třeba knihy, kde nejsou části, které by se mohly ulomit. Fungují poměrně dobře, avšak jejich nevýhodou je, že se mohou snadno protrhnout, pokud má zásilka nějakou ostrou hranu.

Poměrně běžné jsou i polystyrenové chrániče, vytvarované nejčastěji do tvaru věci, která je zabalená. Jsou velmi spolehlivé, avšak vzhledem k tomu, že musí být precizně vyřezány, je nelze používat pro více druhů zboží. Najdeme je především u elektroniky, kterou takto dovedou při převozu poměrně dobře ochránit.V neposlední řadě zde máme drť, ať už polystyrenovou nebo papírovou. Ta se používá zejména pokud v dané krabici přepravujeme menší předměty, kterých je navíc více, a které mají poměrně ostré hrany. Na rozdíl od výše zmíněných není drť až tak účinná, neboť se v ní mohou předměty pohybovat, místo aby držely na místě. Přesto je jejich pohyb obvykle omezen dostatečně na to, aby zvládly cestu bez úhony, což je také důvod, proč se v některých případech používá.

Pokud něco balíme, případně nám někdo posílá balíček, pak samozřejmě chceme, aby daný předmět či předměty uvnitř zůstaly nepoškozeny, a to bez ohledu na to, jak náročná cesta balíček čeká. To však není snadné, zejména pak u křehčích věcí. Přeci jen, je poměrně dobře známo, že se zaměstnanci zásilkových společností nechovají k zásilkám zrovna jemně – ačkoliv je pravdou, že na to také nemají čas. Je tedy na člověku, který zásilku balí, aby ji zajistil proti poškození. K tomu lze použít hned několik metod, přičemž tou nejběžnější jsou výplňové polštářky.

Zde se krabice naplní materiálem, který má zabránit tomu, aby se daná věc během cesty hýbala, a slouží zároveň jako jakýsi nárazník. Pokud je vhodně zvolená, pak balíček dojde bez poškození. A právě vhodná volba je zde důležitá. Používá se totiž hned několik materiálů. Jedním z těch poměrně běžných jsou i malé plastové průhledné polštářky, naplněné vzduchem. Jsou často využívány u objemnějších, celistvějších předmětů, jako jsou třeba knihy, kde nejsou části, které by se mohly ulomit. Fungují poměrně dobře, avšak jejich nevýhodou je, že se mohou snadno protrhnout, pokud má zásilka nějakou ostrou hranu.

Poměrně běžné jsou i polystyrenové chrániče, vytvarované nejčastěji do tvaru věci, která je zabalená. Jsou velmi spolehlivé, avšak vzhledem k tomu, že musí být precizně vyřezány, je nelze používat pro více druhů zboží. Najdeme je především u elektroniky, kterou takto dovedou při převozu poměrně dobře ochránit.V neposlední řadě zde máme drť, ať už polystyrenovou nebo papírovou. Ta se používá zejména pokud v dané krabici přepravujeme menší předměty, kterých je navíc více, a které mají poměrně ostré hrany. Na rozdíl od výše zmíněných není drť až tak účinná, neboť se v ní mohou předměty pohybovat, místo aby držely na místě. Přesto je jejich pohyb obvykle omezen dostatečně na to, aby zvládly cestu bez úhony, což je také důvod, proč se v některých případech používá.